ŠKOLA

Krátký film od našich školáků ke shlédnutí ZDE

Do školy přijímáme děti od 6 do 10 let na 1 až 5 dní v týdnu.

Kontaktní osoba: Kateřina Kotková, katchamama@gmail.com

Krátká reportáž ČT na téma komunitní školy:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10117034229-168-hodin/216452801100424/titulky

   Jsme komunitní, lesní škola, kterou zřizuje společenství rodičů zapálených pro přirozenou výchovu svých dětí.
   Navazujeme na lesní školku s níž jsou děti v každodenním kontaktu.

Nabízíme ucelený, celodenní projektový program pro děti, jejichž rodiče zůstávají zodpovědni za jejich vzdělání, v rámci domácího vzdělávání. Děti tedy musí být přihlášeny v registrované ZŠ, která podporuje portfoliové přezkušování s metodikem.

Školu zajišťujeme od pondělí do čtvrtka, v pátek je den organizovaný rodiči - exkurze, dílny apod., případně volno.

   Ve školní třídě jsou děti smíšeného věku 6-10 let.

   Ve škole je 1 hlavní průvodce 3 dny v týdnu, který udržuje kontinuitu výuky a celkového dění mezi dětmi. Hlavní průvodkyně má psychologické vzdělání.

Každý den chodí do školy 2 průvodci se skupinou 8-10 dětí. Průvodci jsou z největší části z řad aktivních rodičů, z nichž většina chodí do školy jednou týdně. Každý z nich přirozeně “hoří” pro nějaký aspokt života, který považuje za důležitý dětem předávat. Je mezi nimi i rodilý mluvčí anglického jazyka (portréty jednotlivých průvodců viz web Průvodci).

   Děti tak mají přístup k více vzorům z řad svých blízkých dospělých, žen i mužů.

   Cesta je cíl - disponujeme útulným zázemím chaloupky a jurty v krásné přírodě brdských lesů, dostupné pěšky od vlaku (Řevnice, trasa  Praha - Beroun).

   Chaloupka je vybavena krásným, dřevěným, ručně vyráběným nábytkem. Máme zde třídu, vedlejší “šicí” místnost, kuchyňku, šatničku, koupelnu a podkrovní komůrku. Jurta slouží k více pohybovým aktivitám, které z různých důvodů nelze provozovat venku jako je hudba, divadlo, tanec, jóga. Na zahrádce před srubem mají děti svůj oblíbený sněmovní strom, na který rády lezou během různých pauz. Na louce okolo je také oblíbený posed a konstrukce potní chýše, která slouží jako prolézačka.

   Pravidelně pořádáme celou řadu výjezdů a exkurzí i procházek po okolí, takže mnohdy se do naší třídy ani nedostaneme. Navštěvujeme koncerty, divadla, výstavy, řemeslné dílny, trávíme čas v lese pozorováním přírody, pořádáme výjezdy na koně, plavání, lyžování. Také k nám chodí na návštěvu lidé z celého světa, kteří mají dětem co předat, mnozí z nich jsou příslušníci starých domorodých kmenů. Snažíme se dětem zprostředkovat přímý kontakt se vším, o čem se učí. A učí se vše, čím žijí.

Našimi hlavními cíli jsou:

- podpořit v dětech přirozenou zvídavost a touhu učit se, vědomí jejich jedinečnosti a zároveň spojení s celkem

- schopnost tvořivě se vypořádat se situacemi a prostředím, ve kterém žijí

- respekt k přírodě a Životu a jeden k druhému, vědět odkud pocházíme a kam směřujeme

   Důležitým nástrojem, kterým disponujeme je ranní kruh, kde děti mají možnost vyjádřit své pocity, co je pro ně důležité a případně řešit konfliktní situace.

Nejlépe se nám zatím osvědčuje tzv. epochální učení - tzn. po dobu jedné epochy, která trvá většinou jeden měsíc, se zaměřujeme především na jedno téma, které probíráme do hloubky naši předkové, náš les, naše tělo, vesmír apod.

   Kromě toho dáváme vždy prostor dětem, aby se mohly věnovat tomu, co je momentálně nejvíc přitahuje a to prohlubovat. Trivium probíráme aplikované v tématech dané epochy, když děti samy pociťují potřebu něco si vypočítat, zapsat, přečíst. Děti si vedou záznamy o tom, co prožívají, co se učí. Ty slouží jako podklady pro přezkoušení na konci každého pololetí.

   Inspiruje nás intuitivní pedagogika a unschooling, ale nesledujeme žádnou konkrétní metodiku, rosteme podle potřeb a inspirace dětí a celého kolektivu dětí, rodičů a průvodců.

Rodiče se přímo nebo nepřímo podílí na programu - organizace exkurzí, vstupování do výuky s různými projekty. Rodiče se též podílejí na náplni koncepce (tematické celky).

   Jednou měsíčně se koná schůzka rodičů a průvodců školy, kde si ujasňujeme jednak téma na příští období, jak kdo může přispět, a jaké problémy kdo s dětmi řeší. Děti se mohou těchto schůzek účastnit a dostávají prostor k vyjádření svých potřeb. Naše zkušená metodička, u které přezkoušení porbíhá, nám poskytuje několikrát za rok supervizi a podporuje růst naší školy podle aktuálních potřeb všech zúčastněných.

   Směřujeme k navýšení počtu dětí na 14 -16 a průvodců na 2-3 na den, kdy v menších skupinkách budou probíhat různé projekty, na které se děti samy přihlásí.

   Na rok 2014/2015 přijímáme 4-5 dětí rodičů, kteří si přejí zůstat zodpovědní za vzdělávání svých dětí a souzní s naším konceptem.

Stejně jako pro vstup do školky zde platí 2 měsíční zkušební doba, tedy oťukávací období,

kdy obě strany mohou od dohody odstoupit (viz kapitola Přijímání dětí).

- Prezentace Školy ZeMě v rámci cyklu Škola života v divadle Kampa

http://www.youtube.com/watch?v=Xk-eVd_vrjs

interview o vzniku naší školy v Solviku pro švédskou a estonskou novinářku Evelin Tamm

https://soundcloud.com/evelin-tamm/interview-with-three-czech

Zápisky ze školní kroniky najdete zde: http://skolkazeme.blogspot.cz/search/label/%C5%A0koln%C3%AD%20kronika

Co je ve Škole ZeMě jinak?

   Děti mají spoustu pohybu na čerstvém vzduchu, učí se za pochodu i venku. Třeba teď ve středu jsme se ani do "školy", tedy do našeho srubu, ani nedostali, zato učení se nám dostalo dost a dost - hadi, žáby, mravenci, rozmnožování, život a smrt, krizové situace a zachování chladné hlavy když hrozí panika...

    Učitel nesedí za katedrou před řadami lavic, místo učitele máme Průvodce. Průvodce je někdo, kdo předává své zkušenosti a znalosti dětem, provází je na jejich cestě a přitom se sám učí. Když se sedí, pak povětšinou všichni v kruhu. Každý den proběhne "kolečko", prostor, kde mají děti možnost vyjádřit cokoli je pro ně důležité  zapojit se do rozhodování, o čem se budou učit, a aktivně k tomu přispívat - samy si vypracují projekty, které potom s ostatními dětmi sdílí (například veverka - někdo z dětí si načte, připraví, namaluje, naučí se vyprávět o tom, maminka nafotí připravený materiál pro ostatní děti a pak se tomu ve škole věnuje společný čas.) Děti se tak ocitají v roli učitelů a zároveň se učí, že i od mnohdy mladších vrstevníků můžou přijímat stejně důležité informace jako od dospělých.

    Máme smíšenou skupinku dětí od 6ti do 10ti let, která je navíc v úzkém kontaktu s dětmi školkovými - jedni druhé můžou inspirovat, učí se navzájem tolerovat svou různorodost, nejsou postaveni do umělé situace s 25ti nebo 30ti dětmi identického věku, kterou se nenaučí nic, co by v životě použily... 

    Nemáme hodiny 45 minut od zvonění ke zvonění, ale čas plyne volně od koncentrace na konkrétní úkol ke svačince a zase k další činnosti. Na jednom "předmětu" neděláme hodinu, ale třeba celý den, nebo týden, podle potřeby. Teď směřujeme k tomu projekty nebo "epochy" prodloužit na 3-4 týdny, někdy máme otevřených dlouhodobých projektů několik. 

    Nedržíme se předem sepsaného, neměnného učebního plánu, ani nejdeme konkrétním pedagogickým směrem. Inspiruje nás unschooling a intuitivní pedagogika, ale spolu s dětmi hledáme vlastní cestu učení. Máme určitý výhled, co bychom rádi probrali, přinášíme dětem inspiraci a zároveň se snažíme vycházet z toho, co děti aktuálně zajímá, čím se zabývají, čím žijí, jdeme do toho s nimi a pomáháme jim v tom tématu nebo činnosti rozvíjet jejich dovednosti tak, že ve výsledku se často naučí kompetence stanovené osnovami, tak nějak jako vedlejší produkt svého zkoumání.
 Zveme do školy spoustu zajímavých lidí a my se vypravujeme za nimi - pořádáme exkurze do různých dílen (kovář, mlynář, bio zemědělci, švec..), do divadel, na historicky zajímavá místa (Karlštejn, Tetín), na záchrannou stanice pro zvířátka... děti se učí přímo v terénu. Teď máme epochu cestování, něco a` la zeměpis a chodí k nám lidé přímo z dalekých krajin, nebo ti, kteří je důvěrně poznali (měli jsme ve škole Aztéka z Mexika, Eskymáka-Inuita z Grónska, Indiána Černonožce z Kanady, paní učitelku z Bretaně) děti se dozvídají, co je pro danou zemi typické, většinou i ochutnají nějakou typickou místní dobrůtku - například švýcarské racletty nebo bretaňské crepy, či albánské burky. Slyší mluvit jazykem té země, naučí se někdy zpívat i jejich písničku. Doslechnou se, jak tam lidé žijí, s čím se potýkají, jaká je tam příroda, kultura, něco z historie, paralely a spojnice s naší zemí, s naší dobou, jedno se prolíná s druhým.

     Naše škola je vyjímečná tím, že děti jsou zvyklé na různé dospělé, kteří jim přicházejí něco předat a zároveň se pobytem u nás taky obohatit, protože pobyt s dětmi v naší škole je skutečně inspirující zážitek. Děti se nebojí komunikovat s dospělými, vědí že jsou tady pro ně.

    Do školy pravidělně chodí velká část rodičů s různými projekty a tak děti vědí že s nimi jsou neustále na jedné lodi - škola nezpůsobuje oddělení od rodiny, naopak rodiče jsou v pozici těch, kteří můžou předávat svou moudrost dál a být s dětmi v proudu. Rodiče i právně nesou zodpovědnost za vzdělávání svých dětí a spoluvytvářejí koncepci učiva.

    Děti, učitelé  i rodiče se dobře znají mezi sebou, všichni si tykají..chodí se běžně navštěvovat, jezdí spolu na výlety a delší pobyty - jsme jedna velká rodina a to je nádherný prožitek  pro všechny zúčastněné, je to taková škola života, jak pro děti tak pro dospělé.

¨
text Kateřina Kotková