Včera ve školce jsme měli krásně. Slunce se po delším čase zase usmálo na Řevnickou kotlinu. Škoda, že jsme severní svah, protože lovíme sluníčko při procházce mezi stromy.
Na začátku dne jsme šli i se školáky, protože Janka přijímala návštěvu (dokonce i pana starostu) a hostila je ve srubu... Šli jsme tedy pospolu a dali si velice obtížný dobrovolný závod do strmého kopce (jako 14% stoupání bych to odhadl). Zvítězil Adriánek, stejně jako v pondělí při závodu školáků. Ale byl pořádně zadýchaný. Mimo to zvítězili také ostatní, kteří se zúčastnili a doběhli. U srubu si Janka převzala školáky a my jsme chtěli využít dvě hodiny, na nějakou dobrou aktivitu. Popošli jsme k malému průhledu v lese, rozmístili karimatku na sluníčko a svačili. Pak jsme vytáhli provazy a každý si zkoušel co dovedl. Někteří vázali provazy, jiní přivazovali větve a jiní tahali a vytáhli pařez! Alma a Lola si hrály na princezny a za každou cenu se snažily přesvědčit rytíře, že je ohrožuje drak a ať ho jdou zabít. Jenže rytíři byli včera líní a dokonce občas zaútočili na neodbytné princezny... :-)
Kryštof a Lukáš také chvilku dělali kováře, protože bylo spousta dětí, které měli meče (klacky), ale tupé. Jako kovadlina posloužil vytažený pařez, jako kladivo kámen. Došlo i na nelítostné boje, ale vždy jen meč na meč a když už někdo někoho přemohl a zapíchl, tak jen zlehka. Nikdo neplakal.
Richard potom začal velký projekt, ve kterém budeme i příště pokračovat: stavba lesního stavení. V hustém lese využil smrků a začal je obkládat a překládat větvemi, takže mezi nimi vznikla střecha. Postupně si přirozeně přitáhl pozornost nás všech a začali jsme tahat a stavět spolu. Říkal, že pošle nějaké fotky, které tam pořídil.
Když jsme jeli ve vlaku zpět, děti se nám rozjívily, takže nás to stálo hodně energie. Pro nás je to ponaučení pro příště, že po nespoutané zábavě je potřeba zase přitáhnout, aby děti lépe rozeznaly hranice.
Sebastián
Žádné komentáře:
Okomentovat