Jak bylo v týdnu 9.-13.12.
...náš předposlední týden byl opravdu plný nového, zážitků a vjemů, tedy rovnou do nich.
Pondělí:
dnes byl na návštěvě ještě jeden Vojta se svojí maminkou, podívat se jestli by se mu v naší škole líbilo a mně přišlo, že si den s námi užíval.
hudebka - začli jsme na inspiraci Viktorky písničkou Vánoce Vánoce a pak zkoušeli jsme zpívat a hrát jednu adventní písničku a jednu koledu. Na té druhé jsme se shodli tak, že každý navrhl jednu svou nejoblíbenější a ještě jednu druhou, kdyby náhodou na tu nejoblíbenější nedošlo. Na celé čáře zvítězili Valaši :) a věřte nebo ne, z našich dětí se stávají poměrně zdatní muzikanti, dokážou hrát třeba jen první dobu, nebo na první a třetí, nebo na tři, někdo i pozná na kolik dob písnička je, a to už je co říct! Uvidíme, jak na besídce se nám to podaří, držte nám palce :)
Káča
Úterý:
V úterý jsem se odseparovala do školky a užila jsem si zase jednou hodných děťátek, vděčných za jakoukoli aktivitu a veelice přítulných. Školu vedl samostatně Chris a na poslední půlhodinku jsem si pro děti připravila pracovní listy - říkám jim - mám pro vás úkoly, mučeníčko - a oni se na to vždy těší. Zakoupila jsem dva soubory pracovních listů -čeština/matika/tvořivost/
Janka
Středa:
Dnes jsme se zas prošli starou cestou kolem odstaveného náklaďáku na konci Tyršovky k někdejšímu "svačinkovému místu". Cestou Vojta s Jasmínkou koupili chleba k obědu a holky se střídaly v nošení bochníku. Ten se za chvíli stal miminkem a leckdo se ho snažil ukořistit zatímco někdo těžce nesl, že se chleba celý ochmatá a tak někdo chlebového Ježíška chránil a v náručí svém choval a někdo zas zuby cenil, že ho sežere -hádejte, kdo jak :) no vydržela nám tahle hra až ke kozí cestičce, kterou se děti rozhodly projít k lesu. Tam na pomezí louky a lesa s krásným výhledem do údolí na západ jsme se na chvilku utábořili, vytáhli termosky a sradostí se rozprchli do korun přívětivých stromů. Rozárky si začly stavět v rozlehlých kořenech takové stromové rodinky kuchyň, zatímco ostatní hodovali ve větvích. Vtom Mikuláš vyslídi na cestě nad námi Janku a běžel jí naproti.
Pustili jsme se do rozcvičky, pak jsem měla asi trochu nadnesenou představu, že si na krásném místě něco budem vyprávět ze starých mýtů, ale to se nesetkalo s přílišným přijetím, Adrian na mě s prosebným výrazem - na srubu klidně ale tady ne. Nu už trochu přituhovalo a tak jsem se vypravili lesní cestou k naší základně. Janka nám začátkem cesty přecijen přečetla Aztéckou pověst o stvoření člověka a každý ať si pamatuje něco a nahoře to dáme dohromady. Cestou jsem po sobě házeli napadaným listím, až to vypadalo že znovu padá a skoro všechny nás to rozchechtalo a rozproudilo krev v žilách, že jsme ani nevěděli jak jsme se ocitli na srubu. Svíčky na adventním věnci se rozhořely, my jsem se do nich pro zklidnění ducha na chvilku zadívali a jeden po druhém pak děti spustily vyprávění, jak Aztéčtí bohové tvořili člověka z hlíny, ze dřeva, ze zlata a nakonec z kukuřičného těsta. Krásně jsme celý ten příběh dali dohromady, naše děti mají parádní paměť.
Pak pro srovnání jsme si v prastarém textu přečetli Genesis neboli Berašit - jak stvořil židovský Bůh svět za 7 dní. A ještě došlo i na Egyptský mýtus o Bohyni Nút, která se klene jako oblouk nebes podpíraná svým bratrem.
Řekli jsme si, jak je to s mýty a pohádkami, jak se s časem proměňují dokud je někdo nezapíše a že jejich význam nemůžeme brát doslovně, ale poslouchat ušima naší duše neb jsou v nich ukrytá stará tajemství.
Pustili jsme si první díl francouzského animovaného filmu Byl jednou jeden člověk - co si o vzniku světa myslí páni vědci.
Zjistili jsme, že ty doby pradávno minulé trvaly strašně dlouho zatímco třeba středověk byl poměrně nedávno. Zkusili jsme si to znázornit na spirále života, příští týden ještě dopracujem.
Obídek teď si dáváme na terase, když škola a školka má ten den jiný rytmus, tedy i dnes. A už tu byla Gábi a vlezli jsme si nahoru a v šátkových závojích duhových barev jsme se proměnili ve zvířátka, loupežníky a divé lesní houby a oddávali se našemu příběhu divadelnímu, který ještě dál ve čtvrtek jsme pak rozvíjeli
Káča
pracovali jsme s časovou osou, starodávnými mýty o stvoření světa a to nejen ve třídě, ale i v přírodě a v lese. Hráli jsme si na lístkový déšť, děti si zase trochu užili řádění ve stylu - když jsme ještě školkovali a jen tak si putovali. Shlédli jsme poučný film z dokumentární série Byl jednou jeden člověk a děti slyšely několik původních mýtů a také počátek knihy Genesis. Závěr dne jsme věnovali divadlu za doprovodu Káťi a Gábiny.
Janka
Čtvrtek:
byl ve znamení dotahování věcí a tak jsme se ponořili do meditativní imaginace, putovali jsme strojem času zpět a zpět a zpět až k úplnému nic. Pak jsme vše začali znovu a sledovali, jak vlastně náš svět začal - děti poté vytvořili krásné obrázky do svých já knih o tom, co viděli ve svých imaginacích - pracovali jsme voskovými pasteli a vodovkami.
Také jsme dokončovali náš první společný dobrý skutek - krabice s oblečením pro děti z dětského domova - pravda, že holčičky se v třídění oblečků orientovaly trochu lépe, krásně spolupracovaly, třídily, skládaly :"....hele, tady máte něco pro tu vaši holčičku, ....kluci, našli jsme kaťata pro toho kluka....."
Kluci si užívali spíše létání oblečků vzduchem a různé jiné skopičiny a musím pochválit hlavně Adriánka, že jen díky jeho důslednosti úkol dokončili. Děti svými obrázky krásně ozdobili krabice, holčičky napsaly i dopis své 11 - 14let dívce.... :-)
Poslední část dne jsme věnovali opět nácviku divadla. Odpoledne se ti, kteří měli chuť dál věnovali počítání, češtině či jiným úkolům.
Naše první úklidová dvojka Rozárka a Rozárka se ujaly úklidu a podařilo se jim to velmi dobře.
Janka
Toť snad vše
Pěkný adventní čas a někdy brzy se těším na shledání
Káča
Jak bylo v týdnu 2.- 6.12.
Pondělí:
Navštívili jsme s Eliškou Planetárium, kterážto návštěva - mne napadá - byla obohacující hned ze dvou důvodů: za prvé jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí, za druhé jsme názorně pochopili, co to znamená rozdíl mezi klasickou a alternativní školou. O tom druhém jsme se již bavili na společné schůzi, proto jen krátce z obsahu přednášky a promítání. Ukázali nám, jak se střídají roční období (zemská osa je nakloněná a tak jak obíhá okolo své ekliptiky <oběžné dráhy>, svítí na ní Slunce dle místa kde se nachází pod jiným úhlem), jak je velké Slunce (píše se s velkým "s") i ostatní planety. Viděli jsme tak celou sluneční soustavu (pozor, píše se s malým "s" :-) ), že Pluto nepatří mezi klasické planety, ale tak zvané trpasličí planety, kterých je mnoho. Ukázali nám jednotlivé fáze měsíce a mnemotechnickou pomůcku jak si zapamatovat, kdy měsíc couvá a kdy dorůstá (couvá - vypadá jako C, dorůstá - vypadá jako D). Viděli jsme i jak vypadají jednotlivé planety na fotkách. Také jsme si mohli vyzkoušet, kolik by kdo vážil na které planetě (pro zajímavost - Jasmína váží 23kilo na Zemi. Na Marsu váží ale jen 19kg, na Jupiteru naopak 800kg a na Slunci několik tisíc). Také nám řekli něco málo o hvězdných znameních, že jsou to vlastně pomůcky, aby se lidem ve hvězdách lépe orientovalo. A že skrze ně lze nalézt celé mytologické příběhy (což nám "demonstroval" pán příběhem o Perseovi a medůzí hlavě).
Pěkný den :)
Sebastian
Úterý
Tento týden byl velice plný.... jsme se opět anglicky vyřádili, nejprve jsme si chvíli opakovali v lese - ale jen polovička party, druhá půlka usoudila, že je čas se osamostatnit a tak se na vlastní pěst vydali do srubu - naštěstí nepotkali cestou žádná divoká prasata a dorazili ve zdraví..Tentokráte jsme si užili tvořivou náladu, pro lepší zapamatování jsme si vyrobili krásné loutky nás či jiných bytostí a učili jsme se popsat, jaké oblečení máme na sobě...děti byly nesmírně tvůrčí a nápadité. Někteří svým postavičkám vyrobili i domečky. Odpoledne jsme strávili s češtinou, každý dle své úrovně - starší učili menší, připravovali pro ně různé úkoly. Musím ale dodat, že ne každý se stím úplně popasoval - a tak se ti menší od Maxíka učili číst různé prapodivné věty, které obzvláště Majdu a Vojtu velmi bavily, jako například jedno a dvou slabičné "Táta je cvok." a podobně. :-)))) Naštěstí se Matyáš zasadil o to, že takto tedy ne a začal velice jemně a něžně pracovat s mladšími. Je načase hodně děti vést ke vzájemné kooperaci a pomoci.
Janka
Středa
ve znamení dalšího vesmírného výletu do planetária. Užili jsme si pohádku, která nám zas přiblížila mnoho nového. V planetáriu jsme už známá skupinka a děti si tam velice užívají všemožné prapodivné přístroje a jiné....Zahráli jsme si na rozcvičenou pár her, vyřádili jsme se chvíli na hřišti a cestou zpět jsme se učili a opakovali si, jaké stromy známe, jakou kůru mají, co nám napoví listy a plody... Všichni chlapíci se cestou zpět nezávisle na sobě projevili, protože každý z nich si z ničehožnic našel svůj dřevěný "klacko - oštěp". No jo, holt, mají to v genech.
Janka
Cukr káva limonáda čaj rum bum! rozléhalo se chvilku před začátkem na prostranství před planetáriem, tak se naše dětičky vyřádily a pak už pěkně spořádaně do velkých měkkých modrých křesel v sále Kosmorama zasedly či spíše zalehly a nechaly se ponořit do tmavomodré tmy.
Dozvěděli jsme se, co je to souhvězdí a kde na obloze najít: Orion, Velkého psa a hvězdu Sirius, Malého psa, Štíra, Býka a plejády neboli Kuřátka, o nichž všech dohromady jsme pak shlédli vtipný příběh hajného Voňáska.
Po skončení programu a po svačince jsme se zastavili nad modelem sluneční soustavy a ještě jednou si řekli co se točí kolem čeho a ukázali jak díky šikmé ose Země se střídají roční období, děti nakoupily hromady časopisů a pohledů a vyrazili jsem z toho podivně modrého světla na čersvtý vzduch. Hřiště s tramvají a hlavně jezdící kladkou se nám stalo útočištěm, i my s Jankou jsme si užily v lanoví :) než jsem se vydali na toulky Stromovkou, kde děti objevovaly samé krásné stromy a učili jsem se poznávat nejen podle listí ale i podle, plodů, kůry a tvaru koruny jejich druh- buk, javor, jilm, habr, borovice, modřín, akát, kaštan a nakonec platan se s námi rozloučil svými veselými kuličkami než jsme zapluli do světa aut a tramvají, které nás dovezly zpátky na vlak....
Děkujeme Elišce za zorganizování planetární trilogie :)
Káča
Čtvrtek odstartoval naše korálkování. Na bazéně jsme udělali mnoho korálkových činů, včetně plavání pod vodou, výdrže naznak, schopnosti vylovit předmět ve vodě po prsa atd. Ve škole jsme si pak vytvořili tabulku, kam si zapisujeme, které korálkové činy jsme už zvládli. Následovalo seznámení s novou zájemkyní o naši školu - která přišla se podívat i s maminkou. A možná jsem zadala přesnou instrukci - prosím nepředvádějte se moc....a tak si můžete představit, co nastalo :-)))
Tématem tohoto dne byla síla - jak ji můžeme využít, jaká vlastně je, co je to odvaha, co můžeme pro druhé udělat. A bojovým úkolem vyplývajícím z této kapitoly bylo vytváření dárků pro děti z dětského domova. Děti po skupinkách vytvořili 4 krabice,které plnili oblečením pro děti různého věku - tento úkol ještě budeme potřebovat dokončit, tak uvidíme, jak to dopadne.
Mějte se krásně
Janka
a jěště doplnění z minulého pátku
Pátek (29.11.):
Již podruhé jsme zamířili do Anežského kláštera, tentokrát na program Vánoce v době Karla IV. a musím říct, že to opravdu stálo za to. Milá paní průvodkyně nám hned ze začátku nad modelem povyprávěla, co je to klášter, a že Anežka byla princezna, která odmítla stát se královnou a místo toho šla sloužit chudým jako Klariska. Zopakovali jsme si, co je to středověk aGotika. Zastavili jsme se u několika soch a vyobrazení Panny Marie s Andělem - zvěstování a potom i s Ježíškem. U obrazů Vyšebrodského oltářejsme se dozvěděli, jak to vlastně s Ježíškovým narozením bylo - že se vlastně narodil někdy jindy, tedy určitě ne v zimě, protože v té době by pastýři nemohli spát venku, a že dokonce ani ten rok nula, od kterého počítáme náš letopočet nebyl tak přesně vypočítaný, a že se tedy Ježíš narodil asi o 4 roky dřív. Zahráli jsme si na tichou poštu a potažmo trochu pochopili jak je to sústním předáváním příběhů - záznamy o Ježíšově životě jsou až po cca sto letech zaznemenané písemně a tedy všemožně zkomolené. Taky nám paní Míša přečetla latinské nápisy, co říkal Anděl Marii - ave Maria Gracia plena dominus tecum - "buĎ zdráva Marie milosti plná bůh s Tebou" a co říkal pastýřům, že radost velkou jim zvěstuje. a na obrazech Ježíškova narození jsme mohli shlédnout jak Marii s děťátkem, tak Josefa - někde s porodní bábou připravoval vodu ke koupeli, jinde vařil kašičku a ujídala mu z kastrůlku kočička, pastýři pásli ovce a anděl jim ukazoval k Betlému, tři králové se přišli klanět a lelká hvězda nebo kometa jim ukazovala cestu. Tak různě všemožně si středověcí malíři tu scénu představovali. Dozvěděli jsme se že Betlém je město, jesličky že jsou něco jako krmelec, že králové dali Ježíškovi tři dary - zlato, kadidlo a myrhu. Na různých obrazech byli k vidělní jako stařec, muž dospělý a mladík - Ježíš je tu pro všechny věky lidí, nebo jako bílý, žlutý a černý - pro všechny rasy lidí, ne jen pro ty, kdo se narodili do nějakého národa. Ježíška jsem viděli několikrát s jablkem v ruce - což je znamení příslibu, že jako Nový Adam lidi zavede zpátky do ráje, odkud byli vyhnání díky tomu, že ten původní Adam to "spackal" když snědl jablko - tak to aspoň nazvala paní průvodkyně. No a že vánoční stromeček je vlastně obrazem rajského stromu a dřív se proto zdobil jablíčky. U obrazu sv. Kateřiny jsme si připomněli úsloví řekla Kačka Barce dost už bylo tance což znamenalo že na Kateřinu se pořádala před Vánoci poslední tancovačka a pak už nadešel čas adventního čekání..
Na závěr v ateliéru si děti vytvořily modrotiskové přáníčko zmizíkem do inkoustu s nějakým symbolem vánoc jaký si vybraly - většina volila vánoční hvězdu
a všemožnými vjemy vskutku naplněný program byl u konce.
zapsala Káča
Do školní kroniky aneb jak bylo v týdenu 18.-22.11. 2013:
Od Janky:
Hej všichni - co bylo u nás ve škole?
Úterý jsme opět s Chrisem nastartovali naši angličtinu, kterou jsme prokládali různými hrami - na schovávanou (anglicky), "housenkovou" - procvičování pojmů front/behind a různé jiné. Věnovali jsme se rodině a tak jsme krásně navázali na témata předchozích dnů i anglicky. Začali jsme novou písničku, kterou by všechny děti měly mít v batůžcích na papíru s obrázky - nebudeme nacvičovat King Wenceslav, ale druhou písní bude Twinkle, twinkle little star...
Čtvrteční vyučování bylo v malém kruhu - sešlo se nás jen 6 a tak jsme si užili plavání - skákání a dovádění ve vodě. Poté jsme se věnovali češtině - čtení a psaní, na které v tomto týdnu došlo jen pomálu. Výrazným tématem bylo povídání o silách, kterými disponujeme - síla svalů, síla slova, síla srdce, síla mysli, síla.......snažily jsme se děti dovézt k pochopení toho, jak velkou sílu má slovo a co všechno může způsobit jeho neopatrné používání... Závěr tohoto dne jsme věnovali výrobě tajných dárků, tedy vám k tomu nenapíšu víc, než to, že děti byly zase velmi šikovné a radovaly se z toho, co vytvořily.
Od Sebastiana:
V pondělí se dráhy zpozdily, a tak byl celý den trochu posunutý, na což doplatila Káča, která přišla, abychom měli hudebku, a nestihli jsme to. Navíc se Káča nemohla dostat z jurty ven, protože dveře se vlhkostí roztáhly, a tak jsme je museli páčit. Naštěstí se podařilo a pro příště jsme dohodli lepší spolupráci :-)
ve středu za námi na srub přišla Eva, i s Matyášem a Ondrou a přinesla nám krásně zpracovaný projekt o středověku. Hráli jsme hru se dvěma těžkými pravidly - jeden mohl vyprávět, co chtěl, ale JEN o tom, co je na jeho obrázku a druhý zas musel celou dobu JEN poslouchat a na nic se nesměl zeptat. A pak se zas vyměnili - a musím říct, že jsme měla radost, jak to všem krásně šlo a ještě k tomu dokázali si ve dvojicích nahoře povídat tak potichu, že v tom malém prostoru se vzájemně nerušili a mohlo si povídat několik dvojic najednou. Děti si vyrobily každý svou složku Středověk, z obrázků nasávali středověkou atmosféru, ukázali jsme si malá okýnka s kulatým obloukem slohu románského a vyšší lomené oblouky slohu gotického. Taky šat jaký měli naši středověcí předkové napřed jakýsi hábitovitý a později v gotice už pěkně vypasovaný a dámy jaké nosily vysoké klobouky a la Bílá paní. podívali jsme se i na krátný filmíček o tom, jak vypadala středověká města. Potom se mohl každý rozhodnout, jakou dílničkou projde - navrhnout gotický šat (někdo oblékal princezny, někdo rytíře a třeba Majda navrhla oděv pro býka :), rozeznat od sebe gotiku od románského slohu v různých stavbách a ty nalepit pod správné názvy, dát dohromady váhu královské koruny 2380 gramů z pytlíků různé hmotnosti a to si pak posadit na hlavu. Další děti si vybraly vyhledávání rozdílů mezi raně středověkým a pozdně středověkým městem. Eva nám přečetla, jak to měli naši tehdejší předkové s hygienou ařekli jsme si taky, čím středověk začal a skončil.
Milí objevitelé staré Prahy,
Den jsme začali malbou podzimního stromu. Kreslili jsme voskovkami, postupně volili jednu barvu po druhé, dlouhé tahy od kořenů po větve. Protože bylo po svátku 17.listopadu, řekli jsme si co se stalo a zavzpomínali jsme na studenty, kteří tenkrát zaplatili svými životy. Potom jsme si namalovali roční kruh s měsíci a všichni se pokoušeli vzpomenout, kdy se narodili. Nakreslili jsme si na papír znak znamení, ve kterém jsme narození, a napsali jméno, měsíc a název znamení vedle toho.
Mějte se hezky.
Seba
Od Káči
A teĎ hádejte vy: Co určitě v českém středověkém městě nikdo neměl k obědu?
Pečenou husu s knedlíkem, Brambory s tvarohem nebo kančí guláš?
:))
odpoledne jsme slavili spolu se školkou Šimonovy narozeniny a to vám byla parádně sváteční atmosférra s domácím dortem od maminky, i tatínek Kuba přišel, tak bylo veselo. Skřítek s Jančinou pomocí vyprávěl příběh o malé dušičce, zapalovali jsme svíčičky a Šimon je nakonec bravurně sfouknul a odnesl si v koženém váčku silový kamínek, kam každý vší silou vložil sílu svou a přání- děkujeme
Káča
Od Gábi:
všem Vám předem děkuji za účast a pozornost, jenž jste udrželi po celou Královskou cestu,
jenž se před námi vlnila v pátek 22. listopadu. Děkuji mé drahé kolegyni Danče a rodičům pak za doplnění mnohdy velmi zajímavé. Praze díky, že se nám ukázala v krásném počasí.
S Prašnou bránou jsme se ociltli na hranici starého města a dozvěděli si mnoho o tom, proč se jí říká Prašná. Po chvíli se před námi otevřelo Staroměstské náměstí, kde vás na první pohled zaujali kočáry s koňským spřežením. Tak dříve král a jeho výprava stoupali vzhůru ke hradu... Poté jsme si pověděli o Týnském chrámu a vydali se pozdravit Rozárky tatínka Marka, který za námi vylezl z útrob sochy Jana Husa.
To už byl čas akorát na svačinku, než začne pražský Orloj odbíjet další hodinu.
Cestou dlážděnou vydali jsme se ke Karlovu mostu, kde si na Mostecké věži mohl každý zkusit své štěstí v podobě malého, ukrytého ptáčka. Příběhy Karlova mostu promlouvají zkrze každý krok, někdy stačí jen jít a poslouchat.., dojít ke křížku a něco si přát či soše Brunclíkově, kterou mnozí z vás už netrpělivě vyhlíželi.
Nerudova ulice je plná domovních znamení. Jejich význam rozluští jen alchymista, nám zatím postačilo je s nadšením nacházet a obdivovat. Před branami Pražského hradu jsme si slíbili, že hrad společně příště navštívíme. Chvíli jsme pozorovali stráž, zda se skutečně nehýbe a polemizovali, co by se všechno mohlo stát...
Pak ještě vyšplhat a přelézt pár zábradlí - jsme přeci lesní děti! A už jsme se přiblížili k domovu Loly, kde nám maminka Andula připravila výtečnou pórkovou polévku, údajně podle francouzského receptu.
Děti dostaly malé pracovní listy s obrázky Orloje, Karlova mostu a domovních znamení, které si měly doplnit a vybarvit.
Školáčci si je mohou založit a zase se tak někdy ke staré Praze vrátit, neb to byl skutečně magický den.
Děkuji
Gabriela Čečo
Poslední naší čtvrteční prací bylo dotvoření pytlíčků do třídy – na drobnosti – např. Penál, který zůstává ve třídě, pastelky a jiné potřebné věci, abychom právě podpořili naše zabydlení v prostoru, vnímali ho víc jako náš společný a naše společné dílo a vizitku. Pytlíky se velmi podařily, děti na sebe zase byly pyšné, co dokázaly....
Do školní kroniky aneb jak bylo v týdnu 11.-15.11. 2013:
Od Janky:
Hola, jak tento týden škola:
V úterý jsme se opět ponořili do angličtiny – po rozcvičce jsme si trénovali na novém venkovním počítadle číslovky a že nám to už dobře jde!
Věnovali jsme se novým slovíčkům, učili se novou vánoční píseň a zahráli jsme si na opravdický obchod – vytvořili jsme si své vlastní peníze, poslali objednávku a poté jsme nakupovali. A že to občas bylo docela náročné – spočítat si dobře peníze, které máme, co si můžeme dovolit atd. Na závěr dne jsme se věnovali čtení, psaní a pravopisu.
Úkol pro všechny – prosím, opakujte a zpívejte s dětmi Jingle bells – potřebujeme písničku zpevnit do vánoční besídky....
Středa byla ve znamení našich předků, rodokmenu – stromu našeho života. Měli jsme příjemnou návštěvu – den s námi strávila i maminka Eliška s malým Jeníčkem. Děti nadšeně ukazovaly své fotky, povídaly mnoho zajímavostí o svých blízkých, občas jsme se i zasmáli. Do našich „Já knih jsme vytvořili moc hezké obrázky. Procvičili jsme si i matematiku, každý na své úrovni – počítání letopočtů, rozdílu let mezi sourozenci, kdy se komu kdo narodil apod.
Úkol pro všechny – zpevnit u dětí povědomí o datumu a místě jejich narození, jejich národnosti a státní přístlušnosti. Dále znovu se vrátit a vysvětlovat pojmy – neteř, synovec, bratranec, sestřenice – u starších také pojmy švagr/ová, tchýně, tchán, zeť, snacha.
Ve čtvrtek jsme bohužel museli odložit plavání, protože se dostatečně nenahřál bazén , tak snad nám to příští týden vyjde.
Poté jsme se věnovali komplexnímu opakování minulého učiva – tedy jsme se dotkli toho, jak lidé žili dříve, jak žijeme dnes...také jsme si všímali, jak se měnila v čase naše města, vesnice, dopravní postředky. Vrátili jsme se k tomu, jak vznikla naše republika, kreslili jsme naši st. vlajku a povídali si o 28. 10. a o T. G. Masarykovi.
Bára s dětmi krásně zpracovávala téma pravidel naší školy – potřebovali jsme se ještě věnovat tomu, jak vlastně můžeme či máme postupovat, když někdo pravidla poruší. Tedy co se stane, když někdo nerespektuje společnou dohodu – a to vám tedy lítaly nápady vzduchem – od tajného vyjednávání kdo uklidí celou třídu, když si nebude umět sám po sobě uklízet, po zavření do sklepa či do prostoru krbu ve třídě.Dále vypití sklenice vody nebo přečtení celé knihy.
NOVÉ PRAVIDLO:
Děti jsou si nyní vedeny k zpevnění - uklízet každý den své pracovní místo - stůl i pod ním. Bára při úklidech bude následně kontrolovat a evidovat, jak se komu daří či nedaří. Ten kdo opakovaně nebude mít uklizeno, bude mít za úkol pomoci s úklidem celé třídy – toto však na žádost holčiček bude probíhat tajně – prý aby neměly ostudu, že si neumějí uklízet.
Děti mají chuť tvořit, jsou plné nápadů, dokáží hned proměňovat a tvořivě zpracovat nové věci – z pytlíčků hnedle byly veselé čepišky, létací talíře na šňůrce atd.
ÚKOLY
– v matematice – trénujte a stále zpevňujte přechod přes desítku
Od Sebastiana:
Poprvé byla opravdu zima, takže i rukavice našly využití. Ve srubu bylo ale příjemně. Přijela za námi Kasia a udělala na mne dojem. Jestli jsem měl skryté obavy z ezoterických báchorek, tak byly brzy pryč, a zdálo se, že i děti si jí za tu chvíli oblíbily. Ale celé se to klubalo po svém.
Na začátku se před námi zjevila zcela obyčejně, avšak mile vypadající žena, která přifrčela v moderním Audi, byla odděná do šatů posledních střihů a užívala jakýsi luxusní parfém...
Chvíli se vyptávala na jména, pak se pomazlila s Poňou a rázem měla od bahna umazanou zářivě bílou košili a protože se klepala zimou, šli jsme dovnitř.
Začali jsme si povídat. Jaké to je, když někdo v rodině umírá (i zvířátko), co můžeme dělat a jak pomoci. Jak byl trochu čas si Kasiu prohlédnout, všiml jsem si, že je mi vedle ní prostě příjemně. Asi tak, jako když člověk vedle sebe má dobrého člověka. Nebo nevím, jak to nazvat. No a jak jsme si povídali, prošli si skoro všichni zajímavou vlnou emocí. Docela zarážející bylo, že děti ze sebe začly sypat příběhy o tom, kdo jim kdy umřel, aniž by je k tomu ale kdo pobízel. Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi to jako terapie. Prostě téměř automaticky se to rozjelo a nikdo už to moc nekontroloval. Rozárka Kašparová byla asi nejsmutnější a nejvíc věci prožívala, ale brečel fakt leckdo: například i Viki, Adrián. Něco vyplavovalo, smývalo a čistilo (já bych to klíďo pomocně nazval rodinné karmy, ale kdoví). A pak postupně všichni prokoukli a v určitou chvíli jakoby se nádoby pročistily a začlo být veselo. Asi tak jako po dešti zase vysvitne sluníčko ale všechno je takové jiné.
Co jsme řešili? Že je důležité, aby se duši umírajícího pomohlo odejít, a to že neznamená jen aby se duše odpoutala od nás, ale i my od ní (nechali jí odejít a nesnažili se jí držet). Že pokud cítíme, že máme něco nedořešeného s předky, můžeme to stále řešit. Udělat si osamotě klid, zapálit svíčku a pokusit se s předkem rozloučit, nebo mu nějak porozumět, vypomoct v něčem, co má nedokončené, aby mohl odejít.
Když Kasia odcházela, vyzvěděl jsem ještě, že tráví mnoho času na Ukrajině sledováním vlků v divočině. Takže i na tomhle je nějakým způsobem patrná ta její síla. A také proč potřebuje takové výkonné auto. :-)
S Adriánkem, Vojtou, Terezkou a Rozárkou Kašparovou jsme se pak ještě učili číst data, vysvětlovali si, že každý měsíc má své číslo, které se v datech používá. A také jsme si nakreslili a popsali mapu světa a opět si zopakovali světové strany a co s nimi souvisí.
Od Káči:
- s Kasiou jsme povídání začali písničkou svítil brouček malý, kterou teď zpíváme. Na konci se tam zpívá - budu svítit lidem, kteří zbloudili, aby se zas honem zpátky domů vrátili. A to je přesně,co Kasia dělá. Ukázala nám svůj tmavošedivý hedvábný šáteček po babičce, která jí předala dar pomáhat lidem na druhý břeh. Sama ho doplnila o takové malé zvonečky, které jí i lidem z rodiny umírajícího nebo zemřelého pomáhají se soustředit. Vyprávěla nám, jak jí někdy volají někdy příbuzní, někdy ji ve snu nebo i jindy navštíví duše, která se chystá na odchod a ona má mimo jiné za úkol o tom dát vědět jeho rodině, aby se už nesnažili udržet toho člověka při životě, že je připraven odejít.
Středa - začali jsme zapálením svíčky a písničkou, která nás naladila na naši epochu předkové. Přinesla jsem knížku Dědečkové od Pavla Čecha - krásně malovaný komiks, beze slov. Děti si ji posílaly jeden druhému a "četly" každý pár obrázků - tedy procvičovaly popis a vyprávění. Krásně jim to šlo. První příběh byl o dědečkovi, který ještě před smrtí potřeboval vypustit ptáčka z klece - malá variace na pondělní téma. Děti chtěly ještě jeden příběh, vybraly indiánského dědečka, který zemřel jako velký bojovník.Každý pak povyprávěl o někom ze svých příbuzných a to bylo hnedle zajímavých osobností mezi námi. A taky hned bylo jasné, po kom Janka umí tak dobře napodobit třeba indiánský vzor - po babičce, která chodila po ulici za paní ve svetru, dokud nepřišla na to, jak je upletený a pak ho sama úplně stejný upletla. A po kom umí VIktorka tak krásně malovat - její babička uměla vyrábět krásné věci, i maminka a tatínek zas maluje plány domů a paláců do filmu. A po kom zdědil táta Kořínek své pianistické nadání - Vojtův děda hrál na piáno v divadle. A po kom jasmínce jde tak snadno hrát na nástroj hudební - její praděda hrál ve filharmonii a Rozárky babička Holubička zas, že vypadala stejně jako Eliška. Bylo skvělé, že s námi Eliška byla, mohli jsme si poslechnout i vyprávění, jak za Eliškou babička Holubička co už umřela a Eliška se s ní nestihla rozloučit, přišla ve snu a vypadala jako mladá a rozloučila se s ní.
Někdy za ní přijde dušička, která nestihla něco udělat, někdy by se nám to zdálo banalita, ale pro ni je to moc důležité - třeba, aby někdo pečoval o její kytičky - a když Kasia tuhle prosbu příbuzným předá, někdo se toho ujme a dušička může s klidem v duši odejít.
Taky nám vyprávěla, jak v polsku, odkud pochází se pořád po staru umírá doma. Když v nemocinici zjistí, že už člověk brzy zemře a nedá se mu medicínsky pomoci, pošlou ho domů za rodinou.On se pak může se všemi rozloučit a když nakonec zemře, zapálí kolem jeho těla svíčky, omyjou ho, hezky oblíknou a ještě tři dny u jeho těla bdí a můžou se s ním chodit loučit a dokončovat, co se nestihlo za života.
Děti taky vyprávěly - VIktorka o babičce palačince, Rozárka o Kájovi, Vojta o babičce, Jasmí o Šotyní - každý měl někoho, kdo je už na druhé straně řeky života.
Řekli jsme si i o zvycích v jiných zemích - v některých horských oblastech v Japonsku že lidi, když už jsou hodně staří, vypraví se na pouť na posvátnou horu a tam zemřou, aby je nemuseli ostatní už živit, v Indii, že když zemře muž, s jeho tělem se upálí i jeho žena ( s tím přišly děti), Vzpomněli jsme si i na Pabla z kmene černonožců, který nás učil znakovou řeč, v jeho kmeni totiž, když je třeba něco si vyříkat, odpustit nebo o něco požádat své předky, dávají na nějaké místo v přírodě trochu jídla, které měl ten člověk nejradši, jemu ho obětují, a ten předek za nimi pak přijde si promluvit - třeba ve snu.
Vyprávěli jsme si o tom, že když někdo umírá, je to trochu podobné jako když se někdo na svět rodí, že se otevírají brány těch dvou světů a že stejně jako je pro miminka příjemnější, když po porodu jsou s maminkou, tak je i pro umírající milejší být se svými blízkými a že by bylo hezké, kdyby i my jsme se o ně a pak jejich tělo starali s větší láskou a úctou.
Povídání jsme ukončili písničkou Moje malé světýlko, Kasia zapálila všem našim dušičkám ještě jednu svíčku a rozezvučela své zvonečky, a my jsem zavzpomínali ještě jednou na naše předky - to se k nám na chvilku připojila i Danča a Klárka
Pověděli jsme si něco o dědičnosti - co můžeme po předcích zdědit a taky že v každé naší buňce máme zakódovanou paměť v DNA, která sahá až k počátku světa a jak děti správně řekly až k dinosaurům :)- Děti dokonce už vědí z filmu byl jeden život, co jsou to chromozómy. Mám radost, jak nám to do sebe letos všecnmo pěkně zapadá!
Do toho už někteří začali vystřihovat obrázky svých předků. Do našich já-knih si každý dle svého gusta udělal koláž stromu života svého.
ÚKOL: děti si vzaly knížky s sebou, proísme rodiče o pomoc s doplněním jmen předků a datumů jejich narození, případně dalších matrikářských údajů :)
prosíme nejpozději ve středu pošlete s dětmi knížky zpátky, děkujem.
Pátek - v dílně středověkého malířev klášteře sv. Anežky české jsme shlédli 9 deskových maleb vyšebrodského oltáře - Rozárka Knotková neomylně poznala na zkoumaném obraze, že tam je Anděl a Marie - podle křídel, a Marii podle červených šatů a svatozáře. Děti se dozvěděly, že ve středověku, se malovaly hlavně výjevy z Bible, Marie, Ježiš a svatí. Lidí umělo číst pramálo, televize nebyla a tak skrz obrazy k nim známé příběhy promlouvaly a oni si je mohli připomenout.
Z českého jazyka jsme se dotkli krom slohu i slov dvojznačných -koruna, zavázat se, (dát) sežrat.
A poslední půlhodinku jsme věnovali počítání - prvňáčci počítali, kdo ze sourozenců je o kolik starší, trénovali jsme přechod přes desítku v letopočtech . počítáme na prstech 3 rukou ve dvojicích. (2013 -2006 tedy 13-6 = 7)
Terezka s Jasmínkou počítaly kolik bylo jejich babičkám, když se jim narodily maminky a tatínkové.
Skončili jsme písničkou, kterou uričtě s oblibou zpívaly naše babičky a měl ji rád i náš první prezident T.G. Masaryk - Ach synku synku
Po obědě jsem se v týpý spojili se školkou a vyráběli skřítky a s nimi pak zpívali skřítkovskou písničku
Potom jsme se ocitli v místnosti, kde bylo 6 maleb od mistra Teodorika, které původně visely v kapli sv. Kříže na Karlštejně. Dozvěděli jsme se, co je to relikvie a relikviář a že prý Karel IV. je s oblibou sbíral. Prý mu měly pomoci při očekávaném konci světa. Paní průvodkyně nám prozradila, ž čeho se dřív vyráběly barvy temperové - pigment - drahý veledrahý -například modrá se vyráběla z lapisu lazulí, který se dovážel z daleké Persie. Červená se vyráběla z různých odstínů hlíny a ta purpurová, prý taky z něčeho moc vzácného blíž neurčeného čehosi :)) Pigment se míchal s trochou oleje, klihu a hlavně vajíčkem :) - To Rozárka Kašparová připomněla, že vajíčka se používala i při stavbě mostu Karlova :)
Podívali jsme se zblízka na sv. Kateřinu a její atributy - kolo a meč.
Na závěr jsme se ocitli v ateliétu, kde každý mohl namalovat sám sebe a své atributy - něco, co ho charakterizuje na velký tvrdý papír temperami moderními . ovšem každý svou paletu dostal a stali se z nás opravdovští malíři. Obrázky si většina dětí nedoschlé nechala na místě, vyzvedneme příště (29.11.)
Káča
Žádné komentáře:
Okomentovat