Výlet do Srbska - do pískovny

Ahoj milí rodiče,

výlet do Srbska byl namísto sněhem nakonec kropen dešťovými kapkami. Ale pršelo silněji jen na samém konci. 

Když jsme vystoupili z vlaku, našli jsme dvě šedé myšky, asi mámu a její malou myšku. Byly obě mrtvé a ležely ponechány osudu. Tak jsme jim vykopali malý hrobeček a zazpívali jim, aby se měly na jiném světě dobře.

Po kusu cesty jsme došli do pískovny. Je to skutečně parádní místo. Spousta prostoru, písku, kamenů, pneumatik, cihel, křovin, srázů a kopečků. Rozdělali jsme si tam oheň Richardovým křesadlem, a nasvačili se, pak se šli kluci klouzat z písčitých srázů a holky, Avišaj a Richard zůstali u ohně. 
Můžu říct, že když jsem viděl, z jakých srázů se klouzačky vinou, cítil jsem trochu obavy, ale kluci je rozptýlili jako obláček kouře. I ve chvíli, kdy dělali "vláček" a ten se jim v půlce rozpojil, takže se kutáleli dolů hlava nehlava, nenastal žádný větší problém, úlek, pláč, nic. Také jsme vytlačili několik pneumatik a ty jsme pak svalili dolů, takže se kutálely široko daleko. Chvíli jsme také trávili čas rozbíjením kamenů, abychom zjistili, které jsou uvnitř hezké.

Potkali jsme malého králíčka, který tam patrně bydlil, ale rušili jsme ho a děsili našimi hlasy a přemisťováním, které se pro něj zdálo nevypočitatelné. Zároveň jak byl malý, tak se asi bál utéct až úplně pryč z pískovny, opustit domácí půdu. Takže jsme ho vídali docela často zdrhat z kouta do kouta, až to děti lákalo k chytání.. :-)

Richard pomáhal klukům stavět z cihel a trámů bunkr. Říkali jsme si, jaké by to asi bylo, kdybychom tam měli zůstat a žít tak jak tam jsme: s dětmi - survival. 

Pak jsme se ještě jednou nasvačili a řekli si pohádku. O tom, že když sníh nepřichází a nepřichází, může pomoct, když děti zazpívají a sníh přivolají, protože sníh možná čeká na takovou písničku a pak protrhne nebeské peřiny a začne se sypat shůry na Zem.

Dalo se do deště a my se dali na zpáteční cestu. Kouř se vinul z komínů vesnických domů a utvářel mlhavé mráčky. Řeka se celá zrnila, jak nabírala nebeskou vodu. Připadalo mi, že nás snad tam shora záměrně sprchují, když vidí, jak jsme celí nabatikovaní od písku. Ve vlaku jsme za sebou zanechali nepřehlédnutelnou stopu :-). Snad na nás nebudou paní uklízečky myslet příliš v černém, a vlastně také vy rodiče. Protože jsme dnes měli hezký zážitek.

Mějte se pěkně,
Sebastián