Milí zlatí
dnes jsem se zcela nečekaně ocitla v lesní školce skoro na celý den a byl to pro mě tak krásně strávený čas, že vám hned posílám kukátko k nahlédnutí do dnešního dne v lese :)
Jasmínka dneska měla zásek a že ne a ne do školy nepůjde, bylo mi jasné že nakonec by jí to asi bylo líto a tak nezbylo než abych popadla narychlo zabalila a do auta nasoukala s JAsmínkou i naší drobotinu a vydali jsme se motorizovaně s tím, že s Maruškou aspoň půjdeme na kolečko. Přijeli jsme už pozdě, školáky jsme potkali na rohu, chystali se pod vedením Maxe bobovat, vsadili jsme tedy k nim Jasmí a posunuli se ještě o kousek dál k Elišce. Školkáčci tam vesele pobíhali, kolečko ještě nebylo, hurá.
Eliška nemůže se školkou, pečuje doma o Rozárku. Petr -půjdu sám, to dám. Tak my se na chívli připojíme.
Maruška vesele zaplula mezi ostatní hopsající děti na zasněžené zahradě. Mezi nimi vesele skáče Petr a taky Poňa radostně osacem mrská, termosky jdou z baťůžků k ústečkům a zas zpět, čepičky se natřásaj
A už se snažíme křehkou nitkou kolečko propojit, tu nám Mikuláš věčný rebel odskakuje, tu zas holčičky se smíchem padají do sněhu a už ho máme, kolečko krásně poskládané a Ráno slunce přišlo k nám a pak i nohama do Země zadupáme,mávnutím proutku proměníme se všichni ve fešnou myšku tanečnici co kroutí ocáskem a ještě si zazpíváme Dvanáct je měsíců - dokonce i s druhou půlkou
(červenec po jahodách voní
srpen si bleskem zařeše
v září se sejdem pod jabloní
v říjnu déšť pleská po střeše
listopad svléká stromům šaty
v prosinci zrajou hvězdy zlatý
A máme měsíců 12, tolik kolik je nás plus Tammík v šátku schovaný hraje ten tajný měsíc třínáctý - ostatních nás 5 holčiček a jedna velká, pět kluků a jeden velkej, krásná to rovnováha sil.
Ve sněhu PEtr klacíkem maluje - copak je to co to je? Je to vlak a nejinak, vagónky naplňujem - uhlím, dřevem i pískem, au a vjel vám i Petrovi na nohu nastojte, Maruška ho zachrání, snížek klackem z boty odhání. A Almička čaruje, upeče nám pecen chleba, ten vám voní jako živý, kluci jako správní chlapy se na něj první vrhají, zblajzli ho docela, ikdyž byl sněhový, LUkáš má bílou tvářičku od snížku jak si na něm s obličejem v závěji zabořeným zcela jistě pochutnával. A přidává se Lili a taky peče vaří a to už se nám kluci k brance seřazují - no MIkuláš až za brankou, voláme ho zpět, přeci na všechny počkat je fajn. Ještě napít a pár zadečků se bělá vzduchem a na snížku kol plotu se objevují žluté obrázky různých tvarů :)
A už jsme za brankou, kluci s uznáním pokyvují jak naše nový fáro sklapuje uši - hm, to neumí každá mašina
A hned o pármetrů dál nás čeká další pohádkové království - potůček malý rigolek co teče kolmo přes cestu, už tam je Ondra a klacíkem i rukavicí přehrabuje, hráze staví, všichni se připojují, i MAruška nakonec klacíkem hrabe, všichni na jedné vlně ochotně spolupracují na velkém vodním díle, nikdo do vody nešlape, o klacík se každý hlásí, děláme přehrad celou kaskádu a potom tři dva jedna teĎ vodu vypouštíme, to je vám veletok! HUrá a jdem zas o dům dál, teda spíš o strom dál nebo prostě o kousek, teda nejdřív si ještě všichni velkým skokem potok přeskočí a jedem! HOlčičky Alma, Laura a Anička se brodí hlubokým sněhem v příkopě, Maruška s LIlly v zádech pěkně po cestičce a mezitím kluci už maj další zábavu - u plotu jakýsi dřevěný trámek stává se mostem hodným spousty úprav a okolo pošlapávání a produpávání sněhu, ten se mění do hněda míchá se s bahnem, holčičky pokukují opodál, kluci jim ukazujou jak...
A ejhle hned za rohem jakási cesta celá bílá nahoru vede - což jí nezkusit! A stáváme se výzkumníky průkopníky a stoupáme, Ondra se mění v jakési zvíře, nevím v jaké neb zaostávám pozadu s MAruškou, co do kopce se jí nechce ale s pomocí Aničky a Laury hravě vše zvládne, stáváme se mašinkou a supíme do kopečka, vrzají nám kolečka. A to už jsme nahoře a kolem paní s pejskem - ten by nejradši zůstal s námi si hrát, ale musí na vodítku neúprosném s paničkou dál.
Přicházíme na další křižovatku a rozhodujem že tedy do lesa rovnou teď a tam že svačinka bude jistojistě už brzy. Vydáváme se tunelem kančí stezky pod trnitými keři, cestička je to kouzelná i dosti pohodlná a dostáváme se ke kýženému lesu Alma najde cestou ještě na planině stopy asi srnčí -už jsou dost zaváté a kluci hážou do potůčku co protéká bahnem sníh, ten se rozpouští, to je vám podívaná. A už jsme v lese a Petr zastavuje, batoh sundavá a vytahuje karimatky a máme tu dvě lodě, na jedné kluci, na druhé holky, jen Péťa nakonec na své vlastní karimatce usedá a obě lodi spojuje v jeden velký koráb a svačinky už se řinou, rukavice dolů a jde se jíst a hodovat tu špagetky tu houska, tam chlebík snad domácí, probíhaj i ochutnávky.
Ručičky máme prokřehlé někde to studí a ejhle - bude ohýnek! Petr nasbírá pár chrastí, odhrnuje sníh, tam černá zem a už plamínky vesele šlehají, ručičky se na teplo natahují, kroužek kolem ohýnku se tvoří, zpíváme hoř ohýnku hoř a červená se line záře, písničkou pomáháme rozhořet, kluci i sbírají, u ohýnku se všichni dobře mají, pookřejí. Tammík se probudil právě včas, ohýnek to je jeho -a tak se suší s rukavičkama u ohně i plínka. A vypráví se příběhy, o tom že jsme na jedný lodi a jsme rádi, že jsme všichni kamarádi - Kryštof tuším říkal že kdysi neměl rád snad Lilly nebo Aničku?a teĎ že už jí rád má a že je nejlepší mít rád všechny a když s někým mám problém, zkusit ho mít rád i tak (nevím jestli to nebyl někdo jiný, pardon pamě'T tady selhává)
A tak všichni jsme jedno a Zem je kulatá a všechn o co se na jednom místě stane se dotkne všech kdo tu žijí, stejně jako když se říznem do malíčku bolí to celýho člověka a tak když někomu není dobře, cítím to i já a naopak, když někdo třeba najde něco parádního, můžu mít s ním a za něj taky radost, taky mě to může hřát u srdíčka. A Kryštof že když někdo najde poklad tak je spravedlivý se rozdělit a to jo, ale kdyby někdo našel třeba prstýnek, tak je jeho a ostatní se s ním můžou radovat. A že ten prstýnek se taky dá rozřezat na kousky - a to někdy je dobrý a jindy ne. A povídáme si příběh o Šalamounovi, moudrém to krái a soudci, přišly za ním dvě ženy a chtěly obě mít jedno děťátko a on že ho tedy rozříznem napůl a jedna že teda jo a druhá že aŤ si ho ta první radši vezme a hádejte kdo byla ta pravá máma? A tak miminko spravedlivě mamince dáno a my víme, že všechno přecijen se rozdělit nedá. A už nás štípe kouř trochu do očí a už se zas těšíme jak ten ohýnek zasypem sněhem a půjdem dál a ohýnku děkujeme zasněhujeme a kluci už jsou v půlce kopce přímo vzhůru hlubokým sněhem mezi kořenama po klouzajících klacíkách a mechu pod sněhem, holčičky pozadu, táhnu se s MAruškou za ruku s Tammíkem na břiše, začínám přemýšlet nad tím kudy vzít roha, aby toho MAruš neměla dost, ale vize polívky jí drží na nohou a nás všechny ostatní taky, Kryštof se pro nás holčičí partu vrací a ukazuje cestu, Petr zespoda vytlačuje a statečně všichni nakonec kopec velekopec zdolávají a na pařez vyvrácený - stupeňˇto vítězů se drápou napřed všichni kluci v čele s Péťou a Ondrou a Mikim a pak i všechny holčičky, akorát Almě přijde podivné takhle se někam na pařez stavět a jdeme dál už krásnou cestičkou která jen mírně stoupá a za rohem už známá loučka zasněžená s týpým. Hurá už jsme v týpý a další ohýnek rozdělán, zmrzlé ručky a nožičky se zahřejvaj, teda nám je docela teplíčko, to školáčci co přicházejí postupně ze srubu jsou zmrzlí na kost. Chystá se pohádka - prý byla o poctivém chlebu, ale tu my už jsme neslyšeli, museli jsme vzít nohy na ramena (tedy Maruščiny nohy na moje ramena , Tammíkovy někde pod břichem klátily se mi) a na sraz utíkáme k nám domů na zkouškuškolkový kapely masopustní...
Tož tolik z kukátka do dnešní školky
Díky všem za krásný den a těším se někdy příště
Káča
PS
Ještě zápis od Petra Korbeláře z minulého čtvrtka, kdy byl s PEtrem Zlatohlávkem:
"Petle utli mi nudli"
PK
Žádné komentáře:
Okomentovat