Deníček 19.2.2013

Dnes jsme měli změnu, namísto Richarda šel Kuba. A bylo to pro mne poučné, protože se ukázaly různé věci, které jsem již přestával vidět.

Kuba má svůj vlastní dobrý osobitý styl, a to trochu překvapilo kluky Viktora a Péťu, ale docela také leadery Mikiho a Vojtu. V čem že byli překvapení? Odběhli si dopředu a porušili pravidlo "já musím vidět průvodce a průvodce musí vidět mne", Kuba je doběhl a zřejmě jim něco vysvětlil, protože přišli jako omráčení a polovina se slzami v očích či na krajíčku. Byl to vlastně blesk z čistého nebe, a nic víc. Hodně se blýsklo a hodně zahřmělo a - kluky to vzalo :-).

Janka by asi řekla, že si kluci (holky totiž nebrečely) neporadili s výrazně mužskou přímou energií. Viktor i Péťa si podobné drama během dne prožili ještě jednou (možná dvakrát), Miki a Vojta již byli ostražití, a nic podobného "nedopustili". Já jsem si podobnou věc uvědomoval hlavně dříve, u všech těchto dětí, že mužská autorita je pro ně složitý oříšek k rozlousknutí. Sami potřebují být individuality a když se cítí v ohrožení, nevědí si s tím rady (oproti tomu Tonda se takovým nárazem jakoby zpevní, nebo jde do boje, a naopak bez mužské síly se z něj stává ufňukánek).

Ale i já jsem byl velmi překvapený, jakou obrovskou roli hraje to, že mne děti znají už dlouho. Jsou zvyklé na mé nároky a chování a tak vědí, co je risk a co si naopak mohou dovolit. Vědí, že když mi utečou, budu naštvaný, ale nic "strašného" se nestane. A dnes tedy byla některé pravidla zase zvýrazněna, a za to Kubovi děkuji, a vnímám zároveň i druhou stránku věci, totiž že cest, jak se naučit s dětmi vycházet, je hodně, a žádná není nutně špatně...

Jinak byl den hezký, sníh padal, ale pokusy klouzat se na lesní skluzavce ztroskotávaly, jelikož sněhu nebylo zase tolik a byl spíše lepivý. Holčičí sekce byla dnes zastoupena Lolou, Andulkou i Almou, myslím ale, že se úplně nedostaly do své kůže. Jindy veselé švitoření nebylo dnes slyšet a Almička často bloumala, a jednou říkala, že chce za tatínkem.

Polévka, ač dost pozdně k nám dorazila, byla chutná, spousta dětiček si přidávalo i jakási návštěva:Maminka a kluk školního věku, si polévku velmi pochvalovaly. Moc děkujeme (jen nevím komu: Kuba říkal Lindě, Rozárka tvrdila, že vaří Eliška)!

Hezký večer.
Sebastián